Urtsadzor – Afra's village

Last weekend we spent with visit our friend's house - volunteer from Germany. It's quite big village (2000 people), named Urtsadzor, it's not so far from Yerevan (1,5hour by mashrutka). And it's really near mountains and Krosrov nature reserve, it means wonderful views and snakes.

Finally, we were able to organize trip in such a big group of volunteers. People from village were a bit shocked when they saw 7 foreigners (2german, 2 czechs, slovakian, italian, portuguese) walking through their lovely village, almost got a heart attack when we impressed them with our almost fluently amenian :)

Before trip we were warned that there is a lot of snakes...

First day started with excellent italian pasta from our italian/sardinian Paola. We went for a walk in nearby mountains. Tomas and Paola saw green snake! After we find out that he wasn't poisonous. We saw more interesting things – footprint of 'bears', cows, horses, flowers, a lot of shits :D, bugs, skeleton of dog,...

Next day we were invited for BBQ, up to the mountains. We went for a walk again. Unfortunately, it looked that it will start rain, so we returned quite early. But on the way back, we saw skin of snake, big snake (1,5metre long; viper). Luckily, we didn't meet the owner. We did BBQ, drink a bit. The best time for...horse riding. Almost all of us did it first time in our lifes. It was just for a few minutes but we really enjoyed it!

In the end of these awesome days we made sure of transport difficulties in Armenia. But in the end we reached Yerevan.

Náhorní Karabach

Aneb, když nemáte čas a chcete navštívit, co nejvíce zemí (oficiálně území Azerbajdzanu, reálně pod kontrolou Arménie a drtivou většinou zemí neuznaná republika Nahorní Karabach).

Cesta: byla dlouhá a unavná, silnice v Arménii nepatří zrovna k nejlepším na světě a v Karabachu je hlavní silnice sice celkem v dobrém stavu, ale cca 70 km serpentýn není taky úplně ono (Kačenka byla blízko tomu ukázat řidiči, co měla k obědu).

Příroda v Karabachu je opravdu nádherná (lidé v Arménii nelhali). Zvlněná krajina plná lesů na severu země s vrcholy přes 3000 metrů. Lesy tu jsou opravdu všude, kam se podíváte něco, o čem se vám v Arménii může opravdu bohužel nechat jenom zdát.

1. den: jsme zdárně dorazili do města Šuši a ubytovali se v hezkém hotelu, překvapivě i levném. V tu chvíli jsme zaregistrovali, že v Karabachu zná skoro každý, každého (při celkovém počtu obyvatel zhruba 180 00 se není čemu divit). Šuši je celkem hezké město se zbytky středověkých hradeb a zrenovovanou katedrálou. Ve městě se také nacházejí zbytky mešit. Večer šašlik s exkurzí celé přípravy pokrmu :-)

2. den: jsme se vypravili do nedaleké vesnice s cílem projít po značené stezce Janapar (značená cesta, která vede napříč Karabachem) kaňon nachazející se blízko Šuši. Do blízké vesnice, kde stezka začíná, nebyl takový problém se dostat, ale najít stezku nám chvili zabralo. Konečně jsme se dostali do nitra hezkého kaňonu, ale u řeky jsme bohužel značku ztratili nadobro (s největší pravděpodobností bylo třeba překonat řeku, která v dubnu byla rozvodněná). Tudíž jsme se vrátili zpět do vesnice a dostopovali do Stepanakertu (hlavního města).

3. den: Zjistili jsme, že ve Stepanakertu není moc k vidění (sotva jde poznat, kde se nachází centrum města) - pět minut od „centra“ lidé chovají slepice a podobně. Vyrazili jsme tedy navštívit zrenovovaný klášter Gandzasar, a poté jsme se vydali na další úsek Janapar trail tentokrát do vesnice Vaughaus (nebo nějak tak, nedokázali jsme se to naučit vyslovit). Tentokrát byla cesta dobře značená a bylo to příjemných zhruba 12 km lesem s občasnými vyhlídkami a konverzací s místními pasáky ovcí. Z Vaughaus se nám jěště týž den podařilo dostopovat do vesnice Dadivank. Po příjezdu jsme měli štěstí a potkali jsme starostu Dadivanku, který nás pozval do svého domu a nabídl místo k přespání. Večer se nesl v duchu příjemné konverzace, tradičního dobrého jídla a piva. Ochutnali jsme místní specialitu, kterou je bylina sbíraná v místních horách.

4. den: Klášter Dadivank byl pro mě opravdu příjemné překvapení. Nevypadá totiž jako ostaní arménské kostely a okolní výhled je opravdu úchvatný. Po prohlídce s průvodcem, kterého nám zdarma tvořil místní dělník, který klášter opravuje jsme se vrátili zpět k našemu hostiteli, kde na nás čekala vydatná snídaně. Poté jsme se vydali na zdlouhavý autostop zpět do Stepanakertu, při kterém na nás na cestě málem zaútočil býk, navštívili jsme závod na těžbu kamene, jeli v sedmi v autě, navštívili sochu Tatik a Papik a konečně se dostali do Stepanakertu. Na závěr dne jsme potkali dalšího cestovatele Adriana z Austrálie, se kterým jsme strávili večer.

5. den: Poslední celý den v Karabachu jsme se vydali najít více než 2000 let starý platan asi 30 km od Stepanakertu. Po 30 minutách příjemné procházky jsme se dosáhli cíle. Po obhlídce a napojení se znovu na Janapar trail jsme dorazili do blízkého městečka Karmir Šuka, ze kterého jsme se vrátili zpět do Stepanakertu. Kačenka v průběhu předchozího a tohoto dne dostávala vajíčka od paní domací ve Stepanakertu za účelem léčby jejího kašle. Takže, když máte kašel pijte čerstvá sirová vajíčka – doporučuje 9 z 10 Karabachanů!

6. den: Jsme strávili stopováním zpět do Jerevanu.

Březnové, dubnové novinky

Máme už pár týdnu novou spolubydlící takže bydlíme v sedmi. Což má mnoho nevýhod - začnu třeba tím že máme jednu sprchu i záchod (samozřejmě neoddělené), malou kuchyň,... Naštěstí nový spolubydlící  jsou normální a někteří tu často nejsou takže to vlastně zas tak hrozně hrozné není. Na konci měsíce odjede jeden člověk takže zase budem v šesti. 

Počasí je tu úžasný! Po pár dnech kdy bylo tak všelijak a hrozně se to střídalo je konečně sluníčko, teplíčko a jak jinak než bez mráčku na obloze. Poslední dva dny je to až abnormální - chodíme jen v tričkách. Trochu se děsím, co přijde třeba za měsíc :D

Tím, že je tu teplo je už možný trochu cestovat. Minulý víkend jsme absolvovali výlet po delší době - Noravank, Jeghanadzor, Sisian, Tatev. Kromě kostelů  a stopování (Tatev je asi 200km od Jerevanu) máme zážitek z nejdelší lanovky na světě na Tatev, kde byl perfektní výhled a jak jsem se dočetla na netu stavba stála 50milionů dolarů - už se nedivím, že lístek stojí asi 150Kč.

Přibyly nějaké fotky: http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/

Plánujeme jet do Karabachu tuhle středu nebo až na začátku května - záleží na počasí.

Novinky

• mid-term: Tbilisi, pěkný hotel, dobrý jídlo, 20nových lidí

• nová spolubydlící: včera přijela holka z Belgie, takže Tom zase odstěhovanej (po týdnu)

• odjíždějící dobrovolníci: 2 holky z UK změnili plán a místo v červnu/červenci odjíždí na konci března - problémy s organizací, s projektem, s penězma,.... :(

• Tshatskadzor - lyžovačka: dneska, sněžilo, zima (velice překvapivé, když člověk nemá kalhoty a rukavice na lyžovaní), ale bylo to parádní.

• Zatik - pořád stejný - nejlepší mi přijde angličtina pro malý, co máme 2x týdně

• Chaš = tradiční polívka, kterou jedi v zimě, celou noc vaří nohu od krávy,... - zkusili jsme to, čekala jsem to horší (dalo se to jíst), ale jednou stačilo

• Počasí - v únoru byla hrozná zima, na konci se to začlo zlepšovat (v úterý asi 10stupňů nad nulou), ale už se to zhoršuje zas a dneska sněžilo (prý i v Yerevanu) a předpověď říká teploty kolem nuly...tak jsme zvědavý, už se těšíme na jaro

• Shunik - náš pejsák utekl (při nepozorném otevření dveří opravářů a bez následovného pronásledování), čekali jsme, že se vrátí, ale už je to 14dní tak se mu život na ulici asi zalíbil (návrat ke kořenům)

• Capoiera - začla jsem s holkama (italka a francouzka-EVS) chodit na Capoieru...levný, hodně lekcí (3x týdně 2hodiny) naštěstí se člověk nemusí účastnit všech, vtipnej učitel a je to sranda. Tak už konečně něco dělám, jen jsme se divily, že po dvou lekcích jsme nějak výrazně nezhubli :D

 

Echmiadzin

Echmiadzin bylo hlavním městem v letech 184-340 n.l.. Dnes je sídlem jedné z nejstarších ortodoxních katedrál, jíž založil Řehoř Osvícený, vybudované roku 480, a domovem hlavy arménské ortodoxní církve.
Hlavní kostel je rozsáhlý, avšak mnohé prostory jsou užívány k jiným účelům než jen k modlení. Návštěvníkům je zpřístupněna relativně malá část celého komplexu. Stavba odráží tradiční arménskou architekturu a design se zvonicí a počtem rotund. 

 Echmiadzin je město nedaleko Yerevanu 
(20-30minut jízdy autem, busem nebo mashrutkou). Rozhodli jsme se tam vyrazit s Amy (dobrovolnice z Metze-Britanie), protože jsme tam ještě nebyli a navíc v Yerevanu není moc, co dělat v zimě. Říká se, že je to město kostelů. My jsme nakonec shlédli všechny čtyři. Pěkné, zajímavé ale jednou asi stačilo. Kostely jsou všechny na jedno brdo, i když nás překvapilo, že největší nebyl uvnitř tak tmavý jak většinou bývají. Navíc jsme tam byli v neděli takže jsme viděli konec bohoslužby a dvoje křtiny :) bohužel žadná svatba :(

Co se jinam nevešlo (Iran)

Omezováni vládou - nikdo nemá a přitom všichni mají znají, vědí...

Televize: Mají jen asi 4 oficiální televize, kde na 3 jsou permanentně náboženské řeči, na zbývající poupravené zprávy. Hodně lidí, ale chytá doma na televizi třeba i  3 satelity, takže mají stovky různých cizích programů. Mají dokonce televize, které jsou íránské ale jsou z ciziny (íránky bez šátků) - viděli jsme třeba verzi pořadu Prostřeno, co bylo točeno v Anglii. Mají i cizí programy, takže není ojedinělé, že lidé sledují zprávy na BBC a podobně. Překvapilo nás jaký přehled o světě mají!

Internet: Mají jakýsi filtr, kvůli kterému se nemůžou podívat na různé stránky (youtube, facebook,..). Lidi, ale vědí jak na to a doma mají neomezený internet.

Pat a Mat: Co má Írán společný s těmito dvěma nešiky? Je to prý jedna z nejoblíbenějších krátkých pohádek. Plyšáky je možné koupit v hračkářství. Kamarád nám dokonce přeříkával některé příbehy, jiný zase broukal melodii :D 

Při hledání obrázku vlajky jsem narazila na docela zábavný článek:
Není lepší země na dovolenou nežli Írán. Člověk si vyslouží vysokou prestiž dobrodruha, aniž by se při věčném polehávání na koberci u sklenice čaje vystavoval vážnému riziku, že by se mohl ocitnout v nesnázích.
Řada mých známých, a to i těch relativně vzdělaných se širším přehledem, mě upozorňovala, že v Íránu to bude fakt o hubu. Jenže když pak člověk zevluje v perské čajovně, nabývá pocitu povinnosti doma ohlásit, že ne každý Íránec po večerech obohacuje uran.


http://mihalco.blog.ihned.cz/c1-53648310-z-desiveho-iranu-kde-cizince-polevaji-kyselinou

V rychlosti o našem výletu (Iran)

A teď k celému výletu:

Tehran -  obří město (13mil. lidí), miliony aut a motorek (jedno z nejznečištěnějších měst na světě) Nic moc k vidění, smrádek je cítit ve vzduchu (někteří nosí roušky na ulici). Luxusní jídlo jako od maminky.

Kashan – menší (300 000obyv.), historické, pěkné, naše asi nejoblíbenější.

Esfahan – velké město, zajímavosti daleko od sebe; hezká restaurace a hostel, naše první vodnice v Íránu; všudy přítomný smrad z hnojených parků

Yazd – staré město (staré hliněné domečky), kde je skoro nemožné se v malých uličkách neztratit; camel burger

Shiraz – uvítal nás déšť, dobře jsme si jedli, potkali jsme Japonské přátelé

Persepolis – staré perské město, které bylo zavalené pískem, hrozně levný vstup (500tomanů)

Lidi jsou hrozně milí až někdy trochu roztomile otravní – Hello sir, How are you mister? Where are you from? Všichni se pořád ptají jestli nepotřebujeme pomoct, co hledáme, kam chceme jet – radili jakým autobusem, kde vystoupit,...

Moc lidí anglicky neumí, překvapilo nás, že umí hodně starší lidi (dřív pracovali v cizích/amerických firmách nebo v cizině a asi se učila i na školách) oproti tomu mladí se učí ve škole arabsky (jazyk Islámu) a výuka angličtiny tam není prý na moc dobré úrovni. Když už někdo anglicky umí rozhodně se to snaží využít, když vidí turistu....moc jiných příležitostí bohužel asi nemají.

Skutečnosti a zajímavosti (Iran)

Politická situace:

Bohužel v Iránu, jak je známo nepanuje zrovna ideální politická situace. Co jsme zjistili z rozhovorů s místníma ani oni nejsou v žádném případě spokojeni. Bohužel po většinu cesty jsme se pohybovali ve větších městech, kde je jiná situace než na venkově a menších městech, kde lidé žijí tradičnějším způsobem života (jsou i více věřícími). Co se týče mladé generace ve městech ve většině případů jsou s režimem nespokojeni a chtěli by změnu. Dokonce i opravdu věřicí šlověk nám řekl, že nechápe, proč má vláda někoho nutit nosit šátek a nutit mu náboženství. Na ulicích větších měst je často vidět ležerní nošení šátků, jen aby neporušili zákon.

Bohužel změna je složitá, protože reálným vůdcem není prezident, ale náboženský vůdce, který není volen lidem a ve funkci je do své smrti, kdy ho nahradí další.

Autobusy:

Levné (benzín skoro zadarmo) – např. 6-ti hodinová cesta stála tak 150Kč pro dva. Mají 2 druhy utubusíků – normal (levnější, v pohodě) a VIP (luxus, široké sedačky, dražší).

Doprava ve městech:

Něco tak šíleného jsme ještě neviděli...CHAOS. Autobusy jsou levné (100-250Tomanů/1jízda). Zvláštností je, že mají rozdělené autobusy na dvě části (pro ženy a pro muže), někdy mají střed zahrazený. Překvapivě to lidé skoro vždy dodržují (pro ženy je to celkem pohodlné, prtž se nemusí tlačit – často cestuje méně žen než mužů). Podobně je to v metru – 2 vagony jsou vyhrazeny pro ženy, zbytek pro muže. Stejně jako v autobuse žena může pravidlo porušit a klidně cestovat v mužské části, když chce. My jsme to nakonec moc nedodržovali, ale párkrát jsme taky jeli odděleně.

Vodnice:

Shisha = čistý černý tabák, Hubble-bubble = ovocný tabák
Normálně ženy nesmí kouřit vodnice v Tea-house. V jednom místě udělali výjimku pro nás, turisty

Toman nebo Rial? (Iran)

Na zmatek v penězích jsme byli připraveni – peníze, co jsme nikdy dřív neviděli a nepoužívali; problémy s přepočítáváním,... i jsme slyšeli o Tomanech. Věděli jsme teorii – cena v Tomanech je o 0 míň než v Riálech (tj. 100 000riálů = 10 000tomanů) a přitom to jsou jedny peníze (Rials). Většinou cenu říkají nebo uvádějí v Tomanech, výjimkou jsou ovšem místa, kde se očekává, že přijde turista (vstupy, hotely, někdy restaurace). Jako by v tom nebyl dostatečný zmatek někdy říkají (hlavně taxikáři, ale i na bazarech) jen jedno číslo (např. 2) což může znamenat různé věci (např. 2000 nebo 20000), když se člověk dopídí ke skutečnosti ještě je pořád ve vzduchu otázka jestli tomanů nebo riálů.

Prostě legrace. Základem úspěchu je několikrát se ujistit v čem je cena uvedena, aby se pak člověk nedivil. Zezačátku nám to dělalo problém, ale po pár dnech jsme už bravurně přepočítávali, vyjednávali a platili v Tomanech.  

Na začátek něco jen ve zkratce (Iran)

Kdy: 2.-19.1.2012

Plán: Tehran, Kashan, Esfahan, Yazd, Tehran, Qazvin

Realita: Tehran, Kashan, Esfahan, Yazd, Shiraz, Persepolis, Tehran

Cesta: přímý autobus Yerevan-Tehran, 24hodin, 44euro (nakonec tam i zpět)

Cestování: mezi městy – autobusy; ve městech – městský autobus, taxík

Ubytování: couchsurfing, hostel

Specialitky: holka na veřejnosti šátek na hlavě, dlouhé rukávy a nohávy, v mešitách chador (hábit od hlavy až k patě), toman nebo rial (to si zaslouží zvláštní kapitolu)

Co jsme se zvládli naučit ve Farsi: Salam (ahoj), chand toman? (kolik to stojí), počítat do 10 (a taky čísla i v psané formě, na což jsme obzvlášť pyšní), utubus terminal (bus terminal), meydan (náměstí)

Přepočet 20 000Rialů = 1Euro

Prostě jiné Vánoce

Tenhle rok máme Vánoce tak nějak naruby. 

24. jsme měli krocana, brambory a spoustu sladkého. Nakonec tu bylo víc než 20 lidí a myslím, že večeře se v celku vyvedla. 25. dojídání. 

S dárky je to taky tenhle rok trochu na hlavu - 24. po večeři každý dostal jeden, večer jsme si rozbalili dárky, co mě/Tomovi dal Ježíšek-Tomášek a Ježíšek-Kačenka. A 25. dopoledne jsme vyponožkovali ponožky, co nám nadělil Santa-spolubydlící. 

Už je sice po Vánocích, ale pořád je období zimy a taky období zimní výzdoby na ulicích. Proto přidávám fotku, kterou jsem několika lidem slíbila, abyste viděli jak krásnou výzdobu tu mají. Není to jen tak hnusné jak to vidíte, ve skutečnosti je to ještě kýčovitější, více světélkující než to vypadá. Navíc to mají na hlavních ulicích před hodně obchody....Tohle vidíme každý den, když jdeme na mashrutku (před pizzerií) - prostě radost pro oči.

Vánoce se blíží a vánice snad taky

Moc novinek nemáme...tak aspoň píšeme, že stále žijeme a máme se dobře. Těšíme se na cestu do Íránu a taky na zítřejší Vánoce s krocanem a 14dalšíma lidma.
Včera padal sníh takže budeme mít bílé Vánoce a dokonce máme i stromeček....

 Přejeme Veselé Vánoce a Šťastný nový rok!!!

Víza - první krok k cestě do Iranu

Včera jsme konečně byli naposledy na ambasádě a dostali zpátky pasy i s vízama :)

1. Na ambasádě nám řekli, že víza vyřizují jen pro Arménce, a proto mi musíme nejdříve získat nějaký číselný kód, tedy žádat přes někoho třetího (ve skutečnosti íránská společnost - po přečtení recenzí na internetu a pár e-mailech jsme zvolili TouranZamin).
2. Shodou okolností paní z TouranZamin byla v Jerevanu ve stejném hotelu jako my na školení, takže jsme zaplatili cash (35euro/os.) a nemuseli jsme řešit jiný způsob (převod peněz na švýcarský bankovní účet).
3. Kód nám poslali asi do 4prac. dnů (i když na internetu uvádějí 7-10dnů).
4. Na ambasádě jsme se oháněli kódy a pasy a naivně si mysleli, že to nám bude stačit. Vyvedli nás z omylu - bylo třeba ještě mít: účet od zaplacení poplatku za víza (50euro/os.) v bance; fotku, kterou jsme samozřejmě neměli (mají tu hrozně levný fotky - 500dram/4fotky - asi 25Kč); vyplnit další papír; kopii pasu a pas samotný.
5. O dva dny později jsme naběhli se všemi papíry a zjistili, že mají dva dny volna (na ambasádě nám řekli jen o jednom).
6. O další dva dny později jsme se probojovali přes asi milion lidí v dost chaotické frontě k přepážce a dozvěděli se, že máme počkat. Po 15minutách sezení mi to nedalo a šla jsem se znovu probojovat frontou, tentokrát úspěšně. Docela komické bylo, že jsme tam nechali pasy a oni nám napsali jen cosi v íránských klikihákách na náš zmačkaný papír, že to máme ukázat až si půjdem vyzvednout víza.
7. Po dvou dnech jsme tam znovu naklusali v čas, který nám byl určen a znovu nás čekala chaotická fronta, pak nám konečně dali pasy s vlepenýma vízama.

!!!teď už nám nic nebrání ve výletu takže v lednu tradáááááá!!! a pak se těšte na článek

Gyumri aneb pizza, vodka a konečně pizza

Vážení čtenáři konečně jsem se dostal od uklízení, vaření, pečení, praní a samozřejmě žehlení k tomu, abych Vás potěšil a napsal konečně brilantní článek.

Nejdůležitější zprávou je, že jsem si koupil nový svetr (už asi před měsícem), Katka sice taky, ale tu už není tak podstatné.

Zpátky k výletu : Tento víkend za slunečného počasí jsme vyrazili vstříc druhému největšímu městu Arménie - Gyumri. Předešlé zvěsti o tomto městě nebyli příliš přívětivé (město v troskách po ničivém zěmětřesení z roku 1926 a poté znovu v roce 1988 - v epicentru města Spitak síly 7,2 stupňů Richterovy stupnice).

Cesta: Poprvé od našeho pobytu jsme vyrazili na "hlavní autobusové nádraží", které je velké asi tak jako parkoviště před panelákem plné mašrutkek a tak zhruba dva autobusy. Dokonce v budově fungují i dvě autobusové společnosti provozující linky do Turecka. Cesta po hodinovém čekání a vyjednání soukromé mašrutky (bylo nás 15) proběhla v rámci možností arménských silnic hladce.

Příjezd: Gyumri nás velmi mile překvapilo alespoň co se centra města týče. O rozbořených domech nelze mluvit (zde však musím podotknout, že pozůstatky zemětřesení jsou cítit na okrajích města). První náš program byla výstava fotografií (EVS očima dobrovolníků), která nás trochu zklamala svou velikostí. Následoval oběd a poprvé pizza (v arménském stylu takže žádná Itálie se nekonala). Poté jsme dostali rozchod, který jsme využili k ubytování u našich milých hostitelů (Adam, Kasper a super-extra Andresz).

Večer následoval krátký seminář a podruhé pizza tentokrát v opravdu špatném podání (přišla mi jak konzumovat polévku - kořenili asi podravkou). Párty která následovala pro nás nebyla zrovna nejpovedenější, ale vylepšili jsme ji přesunem k našim hostitelům spolu s dalšími 10 lidmi a nákupem vodky. Zbytek večere proběhl v rytmu rozhovorů piva a vodky. Bohužel jsem byl společensky unaven a líný na to si vyndavat spacák takže jsem spal pod neuvěřitelně kousavou dekou.

Druhý den: Ráno, jak malované, venku slunce svítí, naši hostitelé v dobré náladě aspoň co se Kaspera a Andresze (Polák s duší Latinské Ameriky) týče. Naše nálada rapidně vzrůstala s postupující snídaní, která se skládala nejprve z čaje, ale pak z ohnivé vody. Koupili jsme o láhev více a přece ji nenecháme chudinku samotnou (podotýkám byl to Andrezse nápad). Proběhla také potřetí pizza, ze včerejšího večera.

Po vydatné snídani jsme se odhodlali na obhlídku města, která byla velmi příjemná. Následovalo nechutné práškové cappuccino, které mělo s cappuccinem společný jen název na menu. A únavná 2 hodinová cesta do Jerevanu - domu.

P.S. viděli jsme dvě úžasné děti na svatbě (že by budoucí novomanželé????)

odkaz na fotky:
http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Gyumri-3.-4.12./

Pojištění - 2.část

Jsem překvapená jak ti Francouzi v pojišťovně pracují - peníze mám na účtu a  všechno se vyřešilo od doby kdy jim přišli účty, faktury a zprávy asi za 15 dní i s převodem peněz. 

Bylo trochu problematické a zdlouhavé získat všechny papíry od doktora, dohledat a vyplnit všechno, co je požadováno pojišťovnou. Od poslání dokumentů do pojišťovny to, ale probíhalo překvapivě plynule a rychle. Nikdo se mě už na nic neptal, dokonce ani arménská pošta nevytvořila problém v podobě ztráty dopisu (čehož jsme se trochu báli) a dopis do Francie doručila za asi 4dny.

Jak to tedy probíhalo:

21.10. doktor, 15.11. poslaný dopis, 19.11. přijali dopis, 30.11. uznali, že mi dají peníze, 5.12. mám peníze na účtu

Zvláštnosti a fakta

Prodávají tu toaleťák bez díry uprostřed – taková ta super věc, která ubírá metry papíru i když to vypadá jakoby tam někde byly, ale na druhou stranu si ho můžete dát na držák. Vlastně je tu prodávají, ale jsou dražší než bezdíráci.

Myslela jsem si, že na přecházení ulice si zvyknu poměrně rychle – ani v Praze není jistota, že člověk přejde bez úhony. Tady se musí počítat s tím, že řidič tě na přechodu bez semaforu nepustí, při odbočení doprava tě většinou přehlédne a když spěchá tak tě ani zelená na přechodu nezachrání. Takže dávat pozor a mít oči všude!

Sladkosti všude = ráj pro mě: Arménci milují sladké, v každém supermarketu je speciální oddělení, kde mají dorty (jak celé tak jen dortíky jako v cukrárně) a pečené mňamky. Navíc dorty jsou tu levnější než u nás....už se jen těším až bude příležitost koupit celý.  

On-arrival a budiž světlo a teplo,...

• Zúčastnili jsme se našeho on-arrival training. Původně měl být v Gruzii, ale nakonec byl přesunut do Yerevanu, moc jsme z toho radost neměli, ale na druhou stranu jsme stejně skoro celou dobu byli zavření v hotelu s našimi zábavnými aktivitami (všemožné hry, kreativní chvilky, diskuze,...). Byla to celkem zábava, něco málo jsme se dozvěděli a poznali nové lidi.

• V pátek ráno jsme byli bez elektriky (krátké výpadky tu nejsou nic zvláštního), trochu podezřelé nám přišlo když jsme se večer vrátili domů a elektřina furt nikde. Problém by ani tak nebyl ve světle, ale když nefunguje elektřina nemáme teplou vodu ani topení. Rozhodli jsme se to tedy řešit, ovšem v pátek večer v naší organizaci ani noha. Naštěstí máme mobil na bosse a naštěstí s ním byl jeho syn, který mluví anglicky. Po 2 dnech opravování všeho možného máme elektriku, topení, teplou vodu a dobré vztahy se sousedem.

• Máme tu sníh (jak můžete vidět na fotce vpravo), i když ne zrovna závěje, ale aspoň něco.

Pojištění

Pojištění dlouho opakované slovo od mého pobytu v nemocnici, shánění všech potřebných účtů, medical report, atd. V úterý jsem konečně měla všechny papíry pohromadě, Arménce kvůli jazykové bariéře při sobě a čas dojít na poštu.  Poslali jsme to s tím, že to půjde asi 5 dní (max. 10) a cena byla 900dramů (asi 45Kč). Včera dopis přišel do pojišťovny takže to trvalo 3dny - začínám mít lepší mínění o fungování některých věcí v Arménii.

Teď už jen čekám......a čekám.....

Ekologie tady nikomu nic neříká

Přijde vám otravné doma třídit odpadky a pak je ještě vyhazovat do odlišných popelnic? Milujete plast jako materiál nadevše? Arménie je ráj právě pro vás! Na nic jako tříděný odpad jsem ještě nenarazila a divila bych se kdyby jo. Trochu k pláči je i fakt, že většinu našeho odpadu tvoří plasty. Plasty tu používají na všechno: nakrájený salám v obchodě tady dávají do pevného plastového tácku, který následně omotají asi tak dvěma metry plastové fólie. Stejně tak je to s prodejem dortíků a vlastně jakýchkoliv jiných věcí, které nemají originální balení už v regálu. Můžeš si koupit cokoliv jakékoliv velikosti a dají ti na to igelitku odpovídajících rozměrů – igelitku na jednoho lahváče, nebo třeba jen žvýkačky i na sušenku – co kdyby sis to chtěl náhodou nést za ouško. 

Dopad toho je víc než jasný plus to, že lidé jsou tu trochu prasátka takže pohazují odpadky VŠUDE.

Amberd, Ashtarak a novinky

Minulý týden jsme byli na výletě na pevnosti Amberd, z původního plánu procházka asi 10km sešlo, protože cest bylo od pevnosti hodně a nikde žádné značení. Nakonec jsme skončili v Ashtaraku, kde jsme sice už byli ale jen na autobusové zastávce v podstatě mimo město, tak jsme si tentokrát prošli centrum. Takové malé nic - centrum města = jedna křižovatka. Přesto se zde nachází dva hezké kostely.

http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Amberd%2CAshtarak-5.11./

Tento víkend jsme se rozhodli zůstat v Jerevanu. Dnes nás čeká večer s indickým jídlem - člověk tu potká všechny možný cizince. A největší novinkou dneška je, že začalo sněžit!

Tak jsme úspěšně přežili Indické vypalováky. Jídlo bylo dobré, ale zkonzumovali jsme koření na půl roku dopředu.

A největší super novinka je že Tomáš dostal práva na psaní do tohohle blogu takže se těšte konečně na pořádný články a hodně gramatických chyb, ale za ten obsah to bude stát.