Urtsadzor – Afra's village

Last weekend we spent with visit our friend's house - volunteer from Germany. It's quite big village (2000 people), named Urtsadzor, it's not so far from Yerevan (1,5hour by mashrutka). And it's really near mountains and Krosrov nature reserve, it means wonderful views and snakes.

Finally, we were able to organize trip in such a big group of volunteers. People from village were a bit shocked when they saw 7 foreigners (2german, 2 czechs, slovakian, italian, portuguese) walking through their lovely village, almost got a heart attack when we impressed them with our almost fluently amenian :)

Before trip we were warned that there is a lot of snakes...

First day started with excellent italian pasta from our italian/sardinian Paola. We went for a walk in nearby mountains. Tomas and Paola saw green snake! After we find out that he wasn't poisonous. We saw more interesting things – footprint of 'bears', cows, horses, flowers, a lot of shits :D, bugs, skeleton of dog,...

Next day we were invited for BBQ, up to the mountains. We went for a walk again. Unfortunately, it looked that it will start rain, so we returned quite early. But on the way back, we saw skin of snake, big snake (1,5metre long; viper). Luckily, we didn't meet the owner. We did BBQ, drink a bit. The best time for...horse riding. Almost all of us did it first time in our lifes. It was just for a few minutes but we really enjoyed it!

In the end of these awesome days we made sure of transport difficulties in Armenia. But in the end we reached Yerevan.

Náhorní Karabach

Aneb, když nemáte čas a chcete navštívit, co nejvíce zemí (oficiálně území Azerbajdzanu, reálně pod kontrolou Arménie a drtivou většinou zemí neuznaná republika Nahorní Karabach).

Cesta: byla dlouhá a unavná, silnice v Arménii nepatří zrovna k nejlepším na světě a v Karabachu je hlavní silnice sice celkem v dobrém stavu, ale cca 70 km serpentýn není taky úplně ono (Kačenka byla blízko tomu ukázat řidiči, co měla k obědu).

Příroda v Karabachu je opravdu nádherná (lidé v Arménii nelhali). Zvlněná krajina plná lesů na severu země s vrcholy přes 3000 metrů. Lesy tu jsou opravdu všude, kam se podíváte něco, o čem se vám v Arménii může opravdu bohužel nechat jenom zdát.

1. den: jsme zdárně dorazili do města Šuši a ubytovali se v hezkém hotelu, překvapivě i levném. V tu chvíli jsme zaregistrovali, že v Karabachu zná skoro každý, každého (při celkovém počtu obyvatel zhruba 180 00 se není čemu divit). Šuši je celkem hezké město se zbytky středověkých hradeb a zrenovovanou katedrálou. Ve městě se také nacházejí zbytky mešit. Večer šašlik s exkurzí celé přípravy pokrmu :-)

2. den: jsme se vypravili do nedaleké vesnice s cílem projít po značené stezce Janapar (značená cesta, která vede napříč Karabachem) kaňon nachazející se blízko Šuši. Do blízké vesnice, kde stezka začíná, nebyl takový problém se dostat, ale najít stezku nám chvili zabralo. Konečně jsme se dostali do nitra hezkého kaňonu, ale u řeky jsme bohužel značku ztratili nadobro (s největší pravděpodobností bylo třeba překonat řeku, která v dubnu byla rozvodněná). Tudíž jsme se vrátili zpět do vesnice a dostopovali do Stepanakertu (hlavního města).

3. den: Zjistili jsme, že ve Stepanakertu není moc k vidění (sotva jde poznat, kde se nachází centrum města) - pět minut od „centra“ lidé chovají slepice a podobně. Vyrazili jsme tedy navštívit zrenovovaný klášter Gandzasar, a poté jsme se vydali na další úsek Janapar trail tentokrát do vesnice Vaughaus (nebo nějak tak, nedokázali jsme se to naučit vyslovit). Tentokrát byla cesta dobře značená a bylo to příjemných zhruba 12 km lesem s občasnými vyhlídkami a konverzací s místními pasáky ovcí. Z Vaughaus se nám jěště týž den podařilo dostopovat do vesnice Dadivank. Po příjezdu jsme měli štěstí a potkali jsme starostu Dadivanku, který nás pozval do svého domu a nabídl místo k přespání. Večer se nesl v duchu příjemné konverzace, tradičního dobrého jídla a piva. Ochutnali jsme místní specialitu, kterou je bylina sbíraná v místních horách.

4. den: Klášter Dadivank byl pro mě opravdu příjemné překvapení. Nevypadá totiž jako ostaní arménské kostely a okolní výhled je opravdu úchvatný. Po prohlídce s průvodcem, kterého nám zdarma tvořil místní dělník, který klášter opravuje jsme se vrátili zpět k našemu hostiteli, kde na nás čekala vydatná snídaně. Poté jsme se vydali na zdlouhavý autostop zpět do Stepanakertu, při kterém na nás na cestě málem zaútočil býk, navštívili jsme závod na těžbu kamene, jeli v sedmi v autě, navštívili sochu Tatik a Papik a konečně se dostali do Stepanakertu. Na závěr dne jsme potkali dalšího cestovatele Adriana z Austrálie, se kterým jsme strávili večer.

5. den: Poslední celý den v Karabachu jsme se vydali najít více než 2000 let starý platan asi 30 km od Stepanakertu. Po 30 minutách příjemné procházky jsme se dosáhli cíle. Po obhlídce a napojení se znovu na Janapar trail jsme dorazili do blízkého městečka Karmir Šuka, ze kterého jsme se vrátili zpět do Stepanakertu. Kačenka v průběhu předchozího a tohoto dne dostávala vajíčka od paní domací ve Stepanakertu za účelem léčby jejího kašle. Takže, když máte kašel pijte čerstvá sirová vajíčka – doporučuje 9 z 10 Karabachanů!

6. den: Jsme strávili stopováním zpět do Jerevanu.