Urtsadzor – Afra's village

Last weekend we spent with visit our friend's house - volunteer from Germany. It's quite big village (2000 people), named Urtsadzor, it's not so far from Yerevan (1,5hour by mashrutka). And it's really near mountains and Krosrov nature reserve, it means wonderful views and snakes.

Finally, we were able to organize trip in such a big group of volunteers. People from village were a bit shocked when they saw 7 foreigners (2german, 2 czechs, slovakian, italian, portuguese) walking through their lovely village, almost got a heart attack when we impressed them with our almost fluently amenian :)

Before trip we were warned that there is a lot of snakes...

First day started with excellent italian pasta from our italian/sardinian Paola. We went for a walk in nearby mountains. Tomas and Paola saw green snake! After we find out that he wasn't poisonous. We saw more interesting things – footprint of 'bears', cows, horses, flowers, a lot of shits :D, bugs, skeleton of dog,...

Next day we were invited for BBQ, up to the mountains. We went for a walk again. Unfortunately, it looked that it will start rain, so we returned quite early. But on the way back, we saw skin of snake, big snake (1,5metre long; viper). Luckily, we didn't meet the owner. We did BBQ, drink a bit. The best time for...horse riding. Almost all of us did it first time in our lifes. It was just for a few minutes but we really enjoyed it!

In the end of these awesome days we made sure of transport difficulties in Armenia. But in the end we reached Yerevan.

Náhorní Karabach

Aneb, když nemáte čas a chcete navštívit, co nejvíce zemí (oficiálně území Azerbajdzanu, reálně pod kontrolou Arménie a drtivou většinou zemí neuznaná republika Nahorní Karabach).

Cesta: byla dlouhá a unavná, silnice v Arménii nepatří zrovna k nejlepším na světě a v Karabachu je hlavní silnice sice celkem v dobrém stavu, ale cca 70 km serpentýn není taky úplně ono (Kačenka byla blízko tomu ukázat řidiči, co měla k obědu).

Příroda v Karabachu je opravdu nádherná (lidé v Arménii nelhali). Zvlněná krajina plná lesů na severu země s vrcholy přes 3000 metrů. Lesy tu jsou opravdu všude, kam se podíváte něco, o čem se vám v Arménii může opravdu bohužel nechat jenom zdát.

1. den: jsme zdárně dorazili do města Šuši a ubytovali se v hezkém hotelu, překvapivě i levném. V tu chvíli jsme zaregistrovali, že v Karabachu zná skoro každý, každého (při celkovém počtu obyvatel zhruba 180 00 se není čemu divit). Šuši je celkem hezké město se zbytky středověkých hradeb a zrenovovanou katedrálou. Ve městě se také nacházejí zbytky mešit. Večer šašlik s exkurzí celé přípravy pokrmu :-)

2. den: jsme se vypravili do nedaleké vesnice s cílem projít po značené stezce Janapar (značená cesta, která vede napříč Karabachem) kaňon nachazející se blízko Šuši. Do blízké vesnice, kde stezka začíná, nebyl takový problém se dostat, ale najít stezku nám chvili zabralo. Konečně jsme se dostali do nitra hezkého kaňonu, ale u řeky jsme bohužel značku ztratili nadobro (s největší pravděpodobností bylo třeba překonat řeku, která v dubnu byla rozvodněná). Tudíž jsme se vrátili zpět do vesnice a dostopovali do Stepanakertu (hlavního města).

3. den: Zjistili jsme, že ve Stepanakertu není moc k vidění (sotva jde poznat, kde se nachází centrum města) - pět minut od „centra“ lidé chovají slepice a podobně. Vyrazili jsme tedy navštívit zrenovovaný klášter Gandzasar, a poté jsme se vydali na další úsek Janapar trail tentokrát do vesnice Vaughaus (nebo nějak tak, nedokázali jsme se to naučit vyslovit). Tentokrát byla cesta dobře značená a bylo to příjemných zhruba 12 km lesem s občasnými vyhlídkami a konverzací s místními pasáky ovcí. Z Vaughaus se nám jěště týž den podařilo dostopovat do vesnice Dadivank. Po příjezdu jsme měli štěstí a potkali jsme starostu Dadivanku, který nás pozval do svého domu a nabídl místo k přespání. Večer se nesl v duchu příjemné konverzace, tradičního dobrého jídla a piva. Ochutnali jsme místní specialitu, kterou je bylina sbíraná v místních horách.

4. den: Klášter Dadivank byl pro mě opravdu příjemné překvapení. Nevypadá totiž jako ostaní arménské kostely a okolní výhled je opravdu úchvatný. Po prohlídce s průvodcem, kterého nám zdarma tvořil místní dělník, který klášter opravuje jsme se vrátili zpět k našemu hostiteli, kde na nás čekala vydatná snídaně. Poté jsme se vydali na zdlouhavý autostop zpět do Stepanakertu, při kterém na nás na cestě málem zaútočil býk, navštívili jsme závod na těžbu kamene, jeli v sedmi v autě, navštívili sochu Tatik a Papik a konečně se dostali do Stepanakertu. Na závěr dne jsme potkali dalšího cestovatele Adriana z Austrálie, se kterým jsme strávili večer.

5. den: Poslední celý den v Karabachu jsme se vydali najít více než 2000 let starý platan asi 30 km od Stepanakertu. Po 30 minutách příjemné procházky jsme se dosáhli cíle. Po obhlídce a napojení se znovu na Janapar trail jsme dorazili do blízkého městečka Karmir Šuka, ze kterého jsme se vrátili zpět do Stepanakertu. Kačenka v průběhu předchozího a tohoto dne dostávala vajíčka od paní domací ve Stepanakertu za účelem léčby jejího kašle. Takže, když máte kašel pijte čerstvá sirová vajíčka – doporučuje 9 z 10 Karabachanů!

6. den: Jsme strávili stopováním zpět do Jerevanu.

Březnové, dubnové novinky

Máme už pár týdnu novou spolubydlící takže bydlíme v sedmi. Což má mnoho nevýhod - začnu třeba tím že máme jednu sprchu i záchod (samozřejmě neoddělené), malou kuchyň,... Naštěstí nový spolubydlící  jsou normální a někteří tu často nejsou takže to vlastně zas tak hrozně hrozné není. Na konci měsíce odjede jeden člověk takže zase budem v šesti. 

Počasí je tu úžasný! Po pár dnech kdy bylo tak všelijak a hrozně se to střídalo je konečně sluníčko, teplíčko a jak jinak než bez mráčku na obloze. Poslední dva dny je to až abnormální - chodíme jen v tričkách. Trochu se děsím, co přijde třeba za měsíc :D

Tím, že je tu teplo je už možný trochu cestovat. Minulý víkend jsme absolvovali výlet po delší době - Noravank, Jeghanadzor, Sisian, Tatev. Kromě kostelů  a stopování (Tatev je asi 200km od Jerevanu) máme zážitek z nejdelší lanovky na světě na Tatev, kde byl perfektní výhled a jak jsem se dočetla na netu stavba stála 50milionů dolarů - už se nedivím, že lístek stojí asi 150Kč.

Přibyly nějaké fotky: http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/

Plánujeme jet do Karabachu tuhle středu nebo až na začátku května - záleží na počasí.

Novinky

• mid-term: Tbilisi, pěkný hotel, dobrý jídlo, 20nových lidí

• nová spolubydlící: včera přijela holka z Belgie, takže Tom zase odstěhovanej (po týdnu)

• odjíždějící dobrovolníci: 2 holky z UK změnili plán a místo v červnu/červenci odjíždí na konci března - problémy s organizací, s projektem, s penězma,.... :(

• Tshatskadzor - lyžovačka: dneska, sněžilo, zima (velice překvapivé, když člověk nemá kalhoty a rukavice na lyžovaní), ale bylo to parádní.

• Zatik - pořád stejný - nejlepší mi přijde angličtina pro malý, co máme 2x týdně

• Chaš = tradiční polívka, kterou jedi v zimě, celou noc vaří nohu od krávy,... - zkusili jsme to, čekala jsem to horší (dalo se to jíst), ale jednou stačilo

• Počasí - v únoru byla hrozná zima, na konci se to začlo zlepšovat (v úterý asi 10stupňů nad nulou), ale už se to zhoršuje zas a dneska sněžilo (prý i v Yerevanu) a předpověď říká teploty kolem nuly...tak jsme zvědavý, už se těšíme na jaro

• Shunik - náš pejsák utekl (při nepozorném otevření dveří opravářů a bez následovného pronásledování), čekali jsme, že se vrátí, ale už je to 14dní tak se mu život na ulici asi zalíbil (návrat ke kořenům)

• Capoiera - začla jsem s holkama (italka a francouzka-EVS) chodit na Capoieru...levný, hodně lekcí (3x týdně 2hodiny) naštěstí se člověk nemusí účastnit všech, vtipnej učitel a je to sranda. Tak už konečně něco dělám, jen jsme se divily, že po dvou lekcích jsme nějak výrazně nezhubli :D

 

Echmiadzin

Echmiadzin bylo hlavním městem v letech 184-340 n.l.. Dnes je sídlem jedné z nejstarších ortodoxních katedrál, jíž založil Řehoř Osvícený, vybudované roku 480, a domovem hlavy arménské ortodoxní církve.
Hlavní kostel je rozsáhlý, avšak mnohé prostory jsou užívány k jiným účelům než jen k modlení. Návštěvníkům je zpřístupněna relativně malá část celého komplexu. Stavba odráží tradiční arménskou architekturu a design se zvonicí a počtem rotund. 

 Echmiadzin je město nedaleko Yerevanu 
(20-30minut jízdy autem, busem nebo mashrutkou). Rozhodli jsme se tam vyrazit s Amy (dobrovolnice z Metze-Britanie), protože jsme tam ještě nebyli a navíc v Yerevanu není moc, co dělat v zimě. Říká se, že je to město kostelů. My jsme nakonec shlédli všechny čtyři. Pěkné, zajímavé ale jednou asi stačilo. Kostely jsou všechny na jedno brdo, i když nás překvapilo, že největší nebyl uvnitř tak tmavý jak většinou bývají. Navíc jsme tam byli v neděli takže jsme viděli konec bohoslužby a dvoje křtiny :) bohužel žadná svatba :(

Co se jinam nevešlo (Iran)

Omezováni vládou - nikdo nemá a přitom všichni mají znají, vědí...

Televize: Mají jen asi 4 oficiální televize, kde na 3 jsou permanentně náboženské řeči, na zbývající poupravené zprávy. Hodně lidí, ale chytá doma na televizi třeba i  3 satelity, takže mají stovky různých cizích programů. Mají dokonce televize, které jsou íránské ale jsou z ciziny (íránky bez šátků) - viděli jsme třeba verzi pořadu Prostřeno, co bylo točeno v Anglii. Mají i cizí programy, takže není ojedinělé, že lidé sledují zprávy na BBC a podobně. Překvapilo nás jaký přehled o světě mají!

Internet: Mají jakýsi filtr, kvůli kterému se nemůžou podívat na různé stránky (youtube, facebook,..). Lidi, ale vědí jak na to a doma mají neomezený internet.

Pat a Mat: Co má Írán společný s těmito dvěma nešiky? Je to prý jedna z nejoblíbenějších krátkých pohádek. Plyšáky je možné koupit v hračkářství. Kamarád nám dokonce přeříkával některé příbehy, jiný zase broukal melodii :D 

Při hledání obrázku vlajky jsem narazila na docela zábavný článek:
Není lepší země na dovolenou nežli Írán. Člověk si vyslouží vysokou prestiž dobrodruha, aniž by se při věčném polehávání na koberci u sklenice čaje vystavoval vážnému riziku, že by se mohl ocitnout v nesnázích.
Řada mých známých, a to i těch relativně vzdělaných se širším přehledem, mě upozorňovala, že v Íránu to bude fakt o hubu. Jenže když pak člověk zevluje v perské čajovně, nabývá pocitu povinnosti doma ohlásit, že ne každý Íránec po večerech obohacuje uran.


http://mihalco.blog.ihned.cz/c1-53648310-z-desiveho-iranu-kde-cizince-polevaji-kyselinou

V rychlosti o našem výletu (Iran)

A teď k celému výletu:

Tehran -  obří město (13mil. lidí), miliony aut a motorek (jedno z nejznečištěnějších měst na světě) Nic moc k vidění, smrádek je cítit ve vzduchu (někteří nosí roušky na ulici). Luxusní jídlo jako od maminky.

Kashan – menší (300 000obyv.), historické, pěkné, naše asi nejoblíbenější.

Esfahan – velké město, zajímavosti daleko od sebe; hezká restaurace a hostel, naše první vodnice v Íránu; všudy přítomný smrad z hnojených parků

Yazd – staré město (staré hliněné domečky), kde je skoro nemožné se v malých uličkách neztratit; camel burger

Shiraz – uvítal nás déšť, dobře jsme si jedli, potkali jsme Japonské přátelé

Persepolis – staré perské město, které bylo zavalené pískem, hrozně levný vstup (500tomanů)

Lidi jsou hrozně milí až někdy trochu roztomile otravní – Hello sir, How are you mister? Where are you from? Všichni se pořád ptají jestli nepotřebujeme pomoct, co hledáme, kam chceme jet – radili jakým autobusem, kde vystoupit,...

Moc lidí anglicky neumí, překvapilo nás, že umí hodně starší lidi (dřív pracovali v cizích/amerických firmách nebo v cizině a asi se učila i na školách) oproti tomu mladí se učí ve škole arabsky (jazyk Islámu) a výuka angličtiny tam není prý na moc dobré úrovni. Když už někdo anglicky umí rozhodně se to snaží využít, když vidí turistu....moc jiných příležitostí bohužel asi nemají.

Skutečnosti a zajímavosti (Iran)

Politická situace:

Bohužel v Iránu, jak je známo nepanuje zrovna ideální politická situace. Co jsme zjistili z rozhovorů s místníma ani oni nejsou v žádném případě spokojeni. Bohužel po většinu cesty jsme se pohybovali ve větších městech, kde je jiná situace než na venkově a menších městech, kde lidé žijí tradičnějším způsobem života (jsou i více věřícími). Co se týče mladé generace ve městech ve většině případů jsou s režimem nespokojeni a chtěli by změnu. Dokonce i opravdu věřicí šlověk nám řekl, že nechápe, proč má vláda někoho nutit nosit šátek a nutit mu náboženství. Na ulicích větších měst je často vidět ležerní nošení šátků, jen aby neporušili zákon.

Bohužel změna je složitá, protože reálným vůdcem není prezident, ale náboženský vůdce, který není volen lidem a ve funkci je do své smrti, kdy ho nahradí další.

Autobusy:

Levné (benzín skoro zadarmo) – např. 6-ti hodinová cesta stála tak 150Kč pro dva. Mají 2 druhy utubusíků – normal (levnější, v pohodě) a VIP (luxus, široké sedačky, dražší).

Doprava ve městech:

Něco tak šíleného jsme ještě neviděli...CHAOS. Autobusy jsou levné (100-250Tomanů/1jízda). Zvláštností je, že mají rozdělené autobusy na dvě části (pro ženy a pro muže), někdy mají střed zahrazený. Překvapivě to lidé skoro vždy dodržují (pro ženy je to celkem pohodlné, prtž se nemusí tlačit – často cestuje méně žen než mužů). Podobně je to v metru – 2 vagony jsou vyhrazeny pro ženy, zbytek pro muže. Stejně jako v autobuse žena může pravidlo porušit a klidně cestovat v mužské části, když chce. My jsme to nakonec moc nedodržovali, ale párkrát jsme taky jeli odděleně.

Vodnice:

Shisha = čistý černý tabák, Hubble-bubble = ovocný tabák
Normálně ženy nesmí kouřit vodnice v Tea-house. V jednom místě udělali výjimku pro nás, turisty

Toman nebo Rial? (Iran)

Na zmatek v penězích jsme byli připraveni – peníze, co jsme nikdy dřív neviděli a nepoužívali; problémy s přepočítáváním,... i jsme slyšeli o Tomanech. Věděli jsme teorii – cena v Tomanech je o 0 míň než v Riálech (tj. 100 000riálů = 10 000tomanů) a přitom to jsou jedny peníze (Rials). Většinou cenu říkají nebo uvádějí v Tomanech, výjimkou jsou ovšem místa, kde se očekává, že přijde turista (vstupy, hotely, někdy restaurace). Jako by v tom nebyl dostatečný zmatek někdy říkají (hlavně taxikáři, ale i na bazarech) jen jedno číslo (např. 2) což může znamenat různé věci (např. 2000 nebo 20000), když se člověk dopídí ke skutečnosti ještě je pořád ve vzduchu otázka jestli tomanů nebo riálů.

Prostě legrace. Základem úspěchu je několikrát se ujistit v čem je cena uvedena, aby se pak člověk nedivil. Zezačátku nám to dělalo problém, ale po pár dnech jsme už bravurně přepočítávali, vyjednávali a platili v Tomanech.  

Na začátek něco jen ve zkratce (Iran)

Kdy: 2.-19.1.2012

Plán: Tehran, Kashan, Esfahan, Yazd, Tehran, Qazvin

Realita: Tehran, Kashan, Esfahan, Yazd, Shiraz, Persepolis, Tehran

Cesta: přímý autobus Yerevan-Tehran, 24hodin, 44euro (nakonec tam i zpět)

Cestování: mezi městy – autobusy; ve městech – městský autobus, taxík

Ubytování: couchsurfing, hostel

Specialitky: holka na veřejnosti šátek na hlavě, dlouhé rukávy a nohávy, v mešitách chador (hábit od hlavy až k patě), toman nebo rial (to si zaslouží zvláštní kapitolu)

Co jsme se zvládli naučit ve Farsi: Salam (ahoj), chand toman? (kolik to stojí), počítat do 10 (a taky čísla i v psané formě, na což jsme obzvlášť pyšní), utubus terminal (bus terminal), meydan (náměstí)

Přepočet 20 000Rialů = 1Euro