Prostě jiné Vánoce

Tenhle rok máme Vánoce tak nějak naruby. 

24. jsme měli krocana, brambory a spoustu sladkého. Nakonec tu bylo víc než 20 lidí a myslím, že večeře se v celku vyvedla. 25. dojídání. 

S dárky je to taky tenhle rok trochu na hlavu - 24. po večeři každý dostal jeden, večer jsme si rozbalili dárky, co mě/Tomovi dal Ježíšek-Tomášek a Ježíšek-Kačenka. A 25. dopoledne jsme vyponožkovali ponožky, co nám nadělil Santa-spolubydlící. 

Už je sice po Vánocích, ale pořád je období zimy a taky období zimní výzdoby na ulicích. Proto přidávám fotku, kterou jsem několika lidem slíbila, abyste viděli jak krásnou výzdobu tu mají. Není to jen tak hnusné jak to vidíte, ve skutečnosti je to ještě kýčovitější, více světélkující než to vypadá. Navíc to mají na hlavních ulicích před hodně obchody....Tohle vidíme každý den, když jdeme na mashrutku (před pizzerií) - prostě radost pro oči.

Vánoce se blíží a vánice snad taky

Moc novinek nemáme...tak aspoň píšeme, že stále žijeme a máme se dobře. Těšíme se na cestu do Íránu a taky na zítřejší Vánoce s krocanem a 14dalšíma lidma.
Včera padal sníh takže budeme mít bílé Vánoce a dokonce máme i stromeček....

 Přejeme Veselé Vánoce a Šťastný nový rok!!!

Víza - první krok k cestě do Iranu

Včera jsme konečně byli naposledy na ambasádě a dostali zpátky pasy i s vízama :)

1. Na ambasádě nám řekli, že víza vyřizují jen pro Arménce, a proto mi musíme nejdříve získat nějaký číselný kód, tedy žádat přes někoho třetího (ve skutečnosti íránská společnost - po přečtení recenzí na internetu a pár e-mailech jsme zvolili TouranZamin).
2. Shodou okolností paní z TouranZamin byla v Jerevanu ve stejném hotelu jako my na školení, takže jsme zaplatili cash (35euro/os.) a nemuseli jsme řešit jiný způsob (převod peněz na švýcarský bankovní účet).
3. Kód nám poslali asi do 4prac. dnů (i když na internetu uvádějí 7-10dnů).
4. Na ambasádě jsme se oháněli kódy a pasy a naivně si mysleli, že to nám bude stačit. Vyvedli nás z omylu - bylo třeba ještě mít: účet od zaplacení poplatku za víza (50euro/os.) v bance; fotku, kterou jsme samozřejmě neměli (mají tu hrozně levný fotky - 500dram/4fotky - asi 25Kč); vyplnit další papír; kopii pasu a pas samotný.
5. O dva dny později jsme naběhli se všemi papíry a zjistili, že mají dva dny volna (na ambasádě nám řekli jen o jednom).
6. O další dva dny později jsme se probojovali přes asi milion lidí v dost chaotické frontě k přepážce a dozvěděli se, že máme počkat. Po 15minutách sezení mi to nedalo a šla jsem se znovu probojovat frontou, tentokrát úspěšně. Docela komické bylo, že jsme tam nechali pasy a oni nám napsali jen cosi v íránských klikihákách na náš zmačkaný papír, že to máme ukázat až si půjdem vyzvednout víza.
7. Po dvou dnech jsme tam znovu naklusali v čas, který nám byl určen a znovu nás čekala chaotická fronta, pak nám konečně dali pasy s vlepenýma vízama.

!!!teď už nám nic nebrání ve výletu takže v lednu tradáááááá!!! a pak se těšte na článek

Gyumri aneb pizza, vodka a konečně pizza

Vážení čtenáři konečně jsem se dostal od uklízení, vaření, pečení, praní a samozřejmě žehlení k tomu, abych Vás potěšil a napsal konečně brilantní článek.

Nejdůležitější zprávou je, že jsem si koupil nový svetr (už asi před měsícem), Katka sice taky, ale tu už není tak podstatné.

Zpátky k výletu : Tento víkend za slunečného počasí jsme vyrazili vstříc druhému největšímu městu Arménie - Gyumri. Předešlé zvěsti o tomto městě nebyli příliš přívětivé (město v troskách po ničivém zěmětřesení z roku 1926 a poté znovu v roce 1988 - v epicentru města Spitak síly 7,2 stupňů Richterovy stupnice).

Cesta: Poprvé od našeho pobytu jsme vyrazili na "hlavní autobusové nádraží", které je velké asi tak jako parkoviště před panelákem plné mašrutkek a tak zhruba dva autobusy. Dokonce v budově fungují i dvě autobusové společnosti provozující linky do Turecka. Cesta po hodinovém čekání a vyjednání soukromé mašrutky (bylo nás 15) proběhla v rámci možností arménských silnic hladce.

Příjezd: Gyumri nás velmi mile překvapilo alespoň co se centra města týče. O rozbořených domech nelze mluvit (zde však musím podotknout, že pozůstatky zemětřesení jsou cítit na okrajích města). První náš program byla výstava fotografií (EVS očima dobrovolníků), která nás trochu zklamala svou velikostí. Následoval oběd a poprvé pizza (v arménském stylu takže žádná Itálie se nekonala). Poté jsme dostali rozchod, který jsme využili k ubytování u našich milých hostitelů (Adam, Kasper a super-extra Andresz).

Večer následoval krátký seminář a podruhé pizza tentokrát v opravdu špatném podání (přišla mi jak konzumovat polévku - kořenili asi podravkou). Párty která následovala pro nás nebyla zrovna nejpovedenější, ale vylepšili jsme ji přesunem k našim hostitelům spolu s dalšími 10 lidmi a nákupem vodky. Zbytek večere proběhl v rytmu rozhovorů piva a vodky. Bohužel jsem byl společensky unaven a líný na to si vyndavat spacák takže jsem spal pod neuvěřitelně kousavou dekou.

Druhý den: Ráno, jak malované, venku slunce svítí, naši hostitelé v dobré náladě aspoň co se Kaspera a Andresze (Polák s duší Latinské Ameriky) týče. Naše nálada rapidně vzrůstala s postupující snídaní, která se skládala nejprve z čaje, ale pak z ohnivé vody. Koupili jsme o láhev více a přece ji nenecháme chudinku samotnou (podotýkám byl to Andrezse nápad). Proběhla také potřetí pizza, ze včerejšího večera.

Po vydatné snídani jsme se odhodlali na obhlídku města, která byla velmi příjemná. Následovalo nechutné práškové cappuccino, které mělo s cappuccinem společný jen název na menu. A únavná 2 hodinová cesta do Jerevanu - domu.

P.S. viděli jsme dvě úžasné děti na svatbě (že by budoucí novomanželé????)

odkaz na fotky:
http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Gyumri-3.-4.12./

Pojištění - 2.část

Jsem překvapená jak ti Francouzi v pojišťovně pracují - peníze mám na účtu a  všechno se vyřešilo od doby kdy jim přišli účty, faktury a zprávy asi za 15 dní i s převodem peněz. 

Bylo trochu problematické a zdlouhavé získat všechny papíry od doktora, dohledat a vyplnit všechno, co je požadováno pojišťovnou. Od poslání dokumentů do pojišťovny to, ale probíhalo překvapivě plynule a rychle. Nikdo se mě už na nic neptal, dokonce ani arménská pošta nevytvořila problém v podobě ztráty dopisu (čehož jsme se trochu báli) a dopis do Francie doručila za asi 4dny.

Jak to tedy probíhalo:

21.10. doktor, 15.11. poslaný dopis, 19.11. přijali dopis, 30.11. uznali, že mi dají peníze, 5.12. mám peníze na účtu

Zvláštnosti a fakta

Prodávají tu toaleťák bez díry uprostřed – taková ta super věc, která ubírá metry papíru i když to vypadá jakoby tam někde byly, ale na druhou stranu si ho můžete dát na držák. Vlastně je tu prodávají, ale jsou dražší než bezdíráci.

Myslela jsem si, že na přecházení ulice si zvyknu poměrně rychle – ani v Praze není jistota, že člověk přejde bez úhony. Tady se musí počítat s tím, že řidič tě na přechodu bez semaforu nepustí, při odbočení doprava tě většinou přehlédne a když spěchá tak tě ani zelená na přechodu nezachrání. Takže dávat pozor a mít oči všude!

Sladkosti všude = ráj pro mě: Arménci milují sladké, v každém supermarketu je speciální oddělení, kde mají dorty (jak celé tak jen dortíky jako v cukrárně) a pečené mňamky. Navíc dorty jsou tu levnější než u nás....už se jen těším až bude příležitost koupit celý.  

On-arrival a budiž světlo a teplo,...

• Zúčastnili jsme se našeho on-arrival training. Původně měl být v Gruzii, ale nakonec byl přesunut do Yerevanu, moc jsme z toho radost neměli, ale na druhou stranu jsme stejně skoro celou dobu byli zavření v hotelu s našimi zábavnými aktivitami (všemožné hry, kreativní chvilky, diskuze,...). Byla to celkem zábava, něco málo jsme se dozvěděli a poznali nové lidi.

• V pátek ráno jsme byli bez elektriky (krátké výpadky tu nejsou nic zvláštního), trochu podezřelé nám přišlo když jsme se večer vrátili domů a elektřina furt nikde. Problém by ani tak nebyl ve světle, ale když nefunguje elektřina nemáme teplou vodu ani topení. Rozhodli jsme se to tedy řešit, ovšem v pátek večer v naší organizaci ani noha. Naštěstí máme mobil na bosse a naštěstí s ním byl jeho syn, který mluví anglicky. Po 2 dnech opravování všeho možného máme elektriku, topení, teplou vodu a dobré vztahy se sousedem.

• Máme tu sníh (jak můžete vidět na fotce vpravo), i když ne zrovna závěje, ale aspoň něco.

Pojištění

Pojištění dlouho opakované slovo od mého pobytu v nemocnici, shánění všech potřebných účtů, medical report, atd. V úterý jsem konečně měla všechny papíry pohromadě, Arménce kvůli jazykové bariéře při sobě a čas dojít na poštu.  Poslali jsme to s tím, že to půjde asi 5 dní (max. 10) a cena byla 900dramů (asi 45Kč). Včera dopis přišel do pojišťovny takže to trvalo 3dny - začínám mít lepší mínění o fungování některých věcí v Arménii.

Teď už jen čekám......a čekám.....

Ekologie tady nikomu nic neříká

Přijde vám otravné doma třídit odpadky a pak je ještě vyhazovat do odlišných popelnic? Milujete plast jako materiál nadevše? Arménie je ráj právě pro vás! Na nic jako tříděný odpad jsem ještě nenarazila a divila bych se kdyby jo. Trochu k pláči je i fakt, že většinu našeho odpadu tvoří plasty. Plasty tu používají na všechno: nakrájený salám v obchodě tady dávají do pevného plastového tácku, který následně omotají asi tak dvěma metry plastové fólie. Stejně tak je to s prodejem dortíků a vlastně jakýchkoliv jiných věcí, které nemají originální balení už v regálu. Můžeš si koupit cokoliv jakékoliv velikosti a dají ti na to igelitku odpovídajících rozměrů – igelitku na jednoho lahváče, nebo třeba jen žvýkačky i na sušenku – co kdyby sis to chtěl náhodou nést za ouško. 

Dopad toho je víc než jasný plus to, že lidé jsou tu trochu prasátka takže pohazují odpadky VŠUDE.

Amberd, Ashtarak a novinky

Minulý týden jsme byli na výletě na pevnosti Amberd, z původního plánu procházka asi 10km sešlo, protože cest bylo od pevnosti hodně a nikde žádné značení. Nakonec jsme skončili v Ashtaraku, kde jsme sice už byli ale jen na autobusové zastávce v podstatě mimo město, tak jsme si tentokrát prošli centrum. Takové malé nic - centrum města = jedna křižovatka. Přesto se zde nachází dva hezké kostely.

http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Amberd%2CAshtarak-5.11./

Tento víkend jsme se rozhodli zůstat v Jerevanu. Dnes nás čeká večer s indickým jídlem - člověk tu potká všechny možný cizince. A největší novinkou dneška je, že začalo sněžit!

Tak jsme úspěšně přežili Indické vypalováky. Jídlo bylo dobré, ale zkonzumovali jsme koření na půl roku dopředu.

A největší super novinka je že Tomáš dostal práva na psaní do tohohle blogu takže se těšte konečně na pořádný články a hodně gramatických chyb, ale za ten obsah to bude stát.

Khor Virap

V neděli jsme výletovali do Khor Virapu:

The Khor Virap (meaning «deep dungeon») monastery is one of the most popular tourist destinations in Armenia. It stands before the snowcapped flanks of Mount Ararat offering a spectacular view of the mountain, the national symbol of Armenia.

It is where Grigor Luisavorich (St. Gregory the Illuminator) was imprisoned for 13 years. To this day you can visit the underground chamber he was imprisoned.The large St. Astvatsatsin church at Khor Virap was built in the 17th century and is typical in design, but with a lack of virtually any decorative carving or elements. It is located in a fort like complex with a nice courtyard.

Výlet začal pro nás celkem typicky (jak by někdo řekl), protože jsme se trochu ztratili už v Jerevanu a nebyli jsme schopni úplně přesně určit, kterým směrem se máme vydat. Zjistili jsme, že rozhodně nestojíme někde na okraji města tak jsme začali stopovat (třeba nás aspoň někdo hodí za město). Zastavil nám chlápek (s nejlepším smíchem na světě) s kamarádem... Překvapením pro nás bylo, když jsem se ho zeptala kam mají namířeno a on řekl, že vlastně nikam, jeli jen po Jerevanu, ale když jsme řekli že jedem do Khor Virapu rozhodli se že si udělají s námi výlet - odvezli nás tam i zpět. Takhle se stopuje!!! :)) a navíc máme nového kamaráda

Tradiční arménské tance

Dostali jsme lístky od naší organizace na představení souboru, který tančí tradiční arménské tance. Odehrávalo se  to v Opeře, takže jsme kromě tance obdivovali i vnitřní prostory budovy, okolo které chodíme každou chvíli. Toto představení se prý odehrává každý měsíc i proto nás překvapilo kolik tam bylo lidí - včetně dětí a mladých lidí.

Ženy: dlouhé sukně až na zem, dlouhé copy, pomalé tempo, ladné pohyby, vzhledem trochu připomínaly princezny ze starých českých pohádek
Muži: vysoké boty, upnuté kalhoty, rychlé poskakování, případně pobíhání (často do kruhu)

Některé části na nás působily dost komicky. Představení trvalo 2hodiny bez přestávky, takže ke konci už jsme z toho byli celkem unavení. Ale zážitek to byl každopádně pěkný.

Nemocnice - zážitek, který hned tak někdo z ciziny nemá

Nejsme tu ani měsíc a už jsme zažili, co někdo nezažije za celé EVS - byla jsem v nemocnici. 

Byly to jen 3dny, ale stejně nuda!

Nebylo mi úplně dobře už nějakou dobu...nakonec jsem se rozhodla jít k doktorovi (i když se mi fakt nechtělo - kdo by chtěl jít k doktorovi, natož v cizině). Všichni říkali, že to bude asi jen z nachlazení - chyba - zánět močových cest + bakterie v žaludku (nebo něco takového). Nona z naší hostitelské org. šla s námi, což se nám hodilo, protože anglicky mluvícího člověka by tu člověk pohledal. Moje doktorka anglicky uměla, ale aby se k ní člověk dostal musel absolvovat asi 3hodiny čekání, řešení,... (prostě jako v Čechách). Skončila jsem tedy v nemocnici na 3dny. Byla to nemocnice pro děti a adolescenty, což bylo docela legrační, protože věkový průměr tam byl asi tak 7let + já :D


Příjemně nás překvapilo:
-     nemocnice byla zrekonstruovaná, tudíž tam byly celkem hezké pokoje
-     sestřičky byly hrozně příjemné (i když anglicky uměla jen jedna - skoro nejstarší, jinak arménsky a rusky)
-     měla jsem samostatný pokoj (teda vlastně ne úplně - viz. níže)
-      v pokoji se mnou mohl zůstat jeden člověk navíc (zdraví) - možná to bylo tím, že tam byly hlavně malé děti a tak tam s nimi mohli být maminky - a to zdarma. 
-   jedna sestra znala Karla Gotta :D

Spíše než překvapilo, nás šokovalo:
-   člověk tam nedostával jídlo - možná jen v téhle nemocnici, protože tam je ten druhý, který se o nemocného může starat, ale stejně nám to přišlo zvláštní

Už je to za námi, od pondělí jsem v pořádku a zdravá doma. Pořád čekáme na vyjádření pojišťovny jestli provedou platbu přímo nemocnici nebo jestli to  budu muset zaplatit a pak peníze dostanu zpět z pojištění - to bude ještě legrace.

Garni, Geghard

Dnes jsme se vydali na výlet do chrámu Garni a kláštera Geghard, které jsou přibližně 30km od Yerevanu. Vcelku jednoduše našli stanoviště mashrutek, kde nás jeden pán měl hned přečtené - ''Garni'' a ukázal nám na správnou mashrutku, který nás dopravila na místo. Došli jsme k chrámu Garni:

Chrám zasvěcený bohu slunce Heliovi byl postavený arménským králem Tiridatesem. Byl vybudován v 1. století. Zajímavostí je, že Římský chrám Garni byl pravděpodobně financován císařem Nerem. Střechu podpírá 24 sloupů. Na rozdíl od většiny řecko-římských chrámů byl použit jako stavební materiál čedič. S příchodem křesťanství byly téměř všechny pohanské chrámy v Arménii zbořeny a nahrazeny kostely. Římský chrám Garni zůstal zachován na přání sestry krále Trdata III a později sloužil jako letní sídlo královské rodiny.

Po prohlídce (a zaplacení vstupného - 250dram) jsme se měli v plánu přesunout do nedalekého (asi 10km) kláštera Geghard. Možnosti jet taxíkem jsme využít nechtěli raději jsme se vydali stopovat (veřejná doprava tam nejezdí). Zastavilo nám asi třetí auto (stopovat je tu fakt jednoduché) - milá rodinka s Mercedesem. Dovezli nás až na parkoviště před klášter, i když oni sami tam nejeli a silnice tam končila. Geghard byl pro nás jednoznačně hezčí než Garni (a navíc bez vstupu).

Klášter Geghard leží v krásném údolí Azat, v blízkosti divoké soutěsky Ayrivank. Klášter byl založen ve 4. století našeho letopočtu Řehořem Osvítitelem jako jeskynní klášter. Během dalších staletí zde bylo vybudováno velké množství jeskynních kostelů a hrobek, které jsou ukázkou arménské středověké kultury. Jméno kláštera Geghard znamená v překladu kopí nebo trn. Klášter Geghard je od roku 2000 zapsán společně s údolím Azat na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zpátky do Yerevanu jsme se dostali jednoduše (stop, vzalo nás první auto, které nebylo plné - pán z Yerevanu a slečna z Moskvy v Suzuki).

Celkově na obou místech bylo překvapivě moc lidí (asi tím, že je neděle) a my jsme měli překvapivé štěstí na dobrá auta, takže jsme se nemuseli krčit v autě bez zadních sedaček, v kufru a podobně.

http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Garni%2CGeghard-16.10./

První týden, první postřehy a zážitky

První dny jsou ve znamení únavy z cesty, chození po městě, seznamování se s lidmi, organizací, prací,...

MĚSTO
Centrum města je celkem hezké - všude nové budovy, které byly postaveny po zemětřesení. Je relativně malé takže se dá přejít v pohodě pěšky (asi tak jako v Praze, spíš menší). Většina budov a jiných staveb v centru je postavena celkem vkusně (není to ultra-moderní jako mrakodrapy nebo tak něco).
Okolí jsou paneláky nebo domy - prostě sídliště jako v každém jiném velkém městě.

DOPRAVA
Všude přítomný chaos: troubící auta, motající se mashrutky, auta jezdící někdy na červenou, lidi přebíhající silnici i v místech, kde by to neYerevance ani nenapadlo (např. 3 pruhy oběma směry přes den milion aut a totální chaos, nemůžu se nezmínit o tom, že je tam i podchod, kterých chodíme my....je to sice zdržení asi o 10vteřin...). Je zcela běžné, že auto z pravého pruhu odbočuje doleva a naopak, na většině světelných křižovatek je dokonce dovoleno zatočit až do protisměru a kde není tam to lidé stejně dělaji.
''Jet, co nejrychleji. Každých pár sekund přejet z pruhu do pruhu. Troubit, co to jde.'' To je mantra místních, když sedají za volant.
Mashrutky: dodávko-minibusíky, kam se vejde tak 12 lidí na sezení + nespočetně na stání. Cena za jednu cestu - nezáleží na tom jak dlouhou - je 100dramů, což je v přepočtu asi 5Kč. Mírná nervozita nastává ve chvíli, kdy má člověk vystupovat, protože musí rozeznat místo a ještě řidiče oslnit kouzelných slovním spojením pro zastavení ([kangarůn k-pahek]....jednou stejně řeknu Kangaroo párek :)).

BYDLENÍ

Bydlíme v šesti, což není samo o sobě problém, prtž pokoje jsou celkem prostorné (3pokoje+obývák+kuchyň), problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se někdo rozhodne jít sprchovat (výhoda sprchového koutu a záchodu v jedné místnosti).

ARMÉNŠTINA
Docela pěkně znějící, ale složitý jazyk. První problém nastal okamžitě - písmena jsou směs jakýchsi obrázků, které nedokážeme přesně od sebe rozeznat. Pomalu se učíme nová slova, spojení, čísla, písmenka, chodíme na lekce arménštiny....snad se naše znalosti rychle budou zlepšovat. Výhodu tu ovšem jako Češi máme, protože většina lidí mluví i rusky. Komunikujeme tedy rusko-arménsko-anglicko-česky-nohama a rukama.

VÍKEND
V neděli jsme vyrazili na výlet do nedalekého Ashtaraku, odkud jsme se vydali ke dvěma klášterům - Hovhannavank a Saghmosavank. Mezi nimi měl být trek krásným údolím, což sice nakonec pravda byla (po dobrodružné procházce okolo řeky jsme našli správnou cestu), ale cesta z údolí ke klášteru chyběla - vrátili jsme se tedy stejnou cestou. Zjistili jsme překvapivou věc, že na rozdíl od žen Lonely Planet nemá vždycky pravdu. Po dobrodružném dni jsme si ještě užili dobrodružnou cestu domů. Příjemně nás překvapilo, jak je lehké tu stopovat :)
Fotky z výletu: http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Hovhannavank_and_Saghmosavank_monastery/

Něco na úvod

Proč jsme vůbec tady?

Rozhodli jsme se jet na EVS, což je super možnost jak žít nějaký čas v jiné zemi, poznat nové lidi, načerpat nové zkušenosti a cestovat za relativně malé výdaje.

Evropská dobrovolný služba (European Voluntary Service - EVS) je projekt EU, který umožňuje zájemci, aby po určitou dobu, nejčastěji 6 až 12 měsíců, pracoval jako dobrovolník v cizí zemi.

Náš projekt je Zatik Orphanage house: http://www.huj.am/evs/evs8.html 

A proč zrovna Arménie?

Nikdy jsme tu nebyli. Je to daleko od domova. Kultura, lidi,...všechno je jiné.