Co se jinam nevešlo (Iran)

Omezováni vládou - nikdo nemá a přitom všichni mají znají, vědí...

Televize: Mají jen asi 4 oficiální televize, kde na 3 jsou permanentně náboženské řeči, na zbývající poupravené zprávy. Hodně lidí, ale chytá doma na televizi třeba i  3 satelity, takže mají stovky různých cizích programů. Mají dokonce televize, které jsou íránské ale jsou z ciziny (íránky bez šátků) - viděli jsme třeba verzi pořadu Prostřeno, co bylo točeno v Anglii. Mají i cizí programy, takže není ojedinělé, že lidé sledují zprávy na BBC a podobně. Překvapilo nás jaký přehled o světě mají!

Internet: Mají jakýsi filtr, kvůli kterému se nemůžou podívat na různé stránky (youtube, facebook,..). Lidi, ale vědí jak na to a doma mají neomezený internet.

Pat a Mat: Co má Írán společný s těmito dvěma nešiky? Je to prý jedna z nejoblíbenějších krátkých pohádek. Plyšáky je možné koupit v hračkářství. Kamarád nám dokonce přeříkával některé příbehy, jiný zase broukal melodii :D 

Při hledání obrázku vlajky jsem narazila na docela zábavný článek:
Není lepší země na dovolenou nežli Írán. Člověk si vyslouží vysokou prestiž dobrodruha, aniž by se při věčném polehávání na koberci u sklenice čaje vystavoval vážnému riziku, že by se mohl ocitnout v nesnázích.
Řada mých známých, a to i těch relativně vzdělaných se širším přehledem, mě upozorňovala, že v Íránu to bude fakt o hubu. Jenže když pak člověk zevluje v perské čajovně, nabývá pocitu povinnosti doma ohlásit, že ne každý Íránec po večerech obohacuje uran.


http://mihalco.blog.ihned.cz/c1-53648310-z-desiveho-iranu-kde-cizince-polevaji-kyselinou

V rychlosti o našem výletu (Iran)

A teď k celému výletu:

Tehran -  obří město (13mil. lidí), miliony aut a motorek (jedno z nejznečištěnějších měst na světě) Nic moc k vidění, smrádek je cítit ve vzduchu (někteří nosí roušky na ulici). Luxusní jídlo jako od maminky.

Kashan – menší (300 000obyv.), historické, pěkné, naše asi nejoblíbenější.

Esfahan – velké město, zajímavosti daleko od sebe; hezká restaurace a hostel, naše první vodnice v Íránu; všudy přítomný smrad z hnojených parků

Yazd – staré město (staré hliněné domečky), kde je skoro nemožné se v malých uličkách neztratit; camel burger

Shiraz – uvítal nás déšť, dobře jsme si jedli, potkali jsme Japonské přátelé

Persepolis – staré perské město, které bylo zavalené pískem, hrozně levný vstup (500tomanů)

Lidi jsou hrozně milí až někdy trochu roztomile otravní – Hello sir, How are you mister? Where are you from? Všichni se pořád ptají jestli nepotřebujeme pomoct, co hledáme, kam chceme jet – radili jakým autobusem, kde vystoupit,...

Moc lidí anglicky neumí, překvapilo nás, že umí hodně starší lidi (dřív pracovali v cizích/amerických firmách nebo v cizině a asi se učila i na školách) oproti tomu mladí se učí ve škole arabsky (jazyk Islámu) a výuka angličtiny tam není prý na moc dobré úrovni. Když už někdo anglicky umí rozhodně se to snaží využít, když vidí turistu....moc jiných příležitostí bohužel asi nemají.

Skutečnosti a zajímavosti (Iran)

Politická situace:

Bohužel v Iránu, jak je známo nepanuje zrovna ideální politická situace. Co jsme zjistili z rozhovorů s místníma ani oni nejsou v žádném případě spokojeni. Bohužel po většinu cesty jsme se pohybovali ve větších městech, kde je jiná situace než na venkově a menších městech, kde lidé žijí tradičnějším způsobem života (jsou i více věřícími). Co se týče mladé generace ve městech ve většině případů jsou s režimem nespokojeni a chtěli by změnu. Dokonce i opravdu věřicí šlověk nám řekl, že nechápe, proč má vláda někoho nutit nosit šátek a nutit mu náboženství. Na ulicích větších měst je často vidět ležerní nošení šátků, jen aby neporušili zákon.

Bohužel změna je složitá, protože reálným vůdcem není prezident, ale náboženský vůdce, který není volen lidem a ve funkci je do své smrti, kdy ho nahradí další.

Autobusy:

Levné (benzín skoro zadarmo) – např. 6-ti hodinová cesta stála tak 150Kč pro dva. Mají 2 druhy utubusíků – normal (levnější, v pohodě) a VIP (luxus, široké sedačky, dražší).

Doprava ve městech:

Něco tak šíleného jsme ještě neviděli...CHAOS. Autobusy jsou levné (100-250Tomanů/1jízda). Zvláštností je, že mají rozdělené autobusy na dvě části (pro ženy a pro muže), někdy mají střed zahrazený. Překvapivě to lidé skoro vždy dodržují (pro ženy je to celkem pohodlné, prtž se nemusí tlačit – často cestuje méně žen než mužů). Podobně je to v metru – 2 vagony jsou vyhrazeny pro ženy, zbytek pro muže. Stejně jako v autobuse žena může pravidlo porušit a klidně cestovat v mužské části, když chce. My jsme to nakonec moc nedodržovali, ale párkrát jsme taky jeli odděleně.

Vodnice:

Shisha = čistý černý tabák, Hubble-bubble = ovocný tabák
Normálně ženy nesmí kouřit vodnice v Tea-house. V jednom místě udělali výjimku pro nás, turisty

Toman nebo Rial? (Iran)

Na zmatek v penězích jsme byli připraveni – peníze, co jsme nikdy dřív neviděli a nepoužívali; problémy s přepočítáváním,... i jsme slyšeli o Tomanech. Věděli jsme teorii – cena v Tomanech je o 0 míň než v Riálech (tj. 100 000riálů = 10 000tomanů) a přitom to jsou jedny peníze (Rials). Většinou cenu říkají nebo uvádějí v Tomanech, výjimkou jsou ovšem místa, kde se očekává, že přijde turista (vstupy, hotely, někdy restaurace). Jako by v tom nebyl dostatečný zmatek někdy říkají (hlavně taxikáři, ale i na bazarech) jen jedno číslo (např. 2) což může znamenat různé věci (např. 2000 nebo 20000), když se člověk dopídí ke skutečnosti ještě je pořád ve vzduchu otázka jestli tomanů nebo riálů.

Prostě legrace. Základem úspěchu je několikrát se ujistit v čem je cena uvedena, aby se pak člověk nedivil. Zezačátku nám to dělalo problém, ale po pár dnech jsme už bravurně přepočítávali, vyjednávali a platili v Tomanech.  

Na začátek něco jen ve zkratce (Iran)

Kdy: 2.-19.1.2012

Plán: Tehran, Kashan, Esfahan, Yazd, Tehran, Qazvin

Realita: Tehran, Kashan, Esfahan, Yazd, Shiraz, Persepolis, Tehran

Cesta: přímý autobus Yerevan-Tehran, 24hodin, 44euro (nakonec tam i zpět)

Cestování: mezi městy – autobusy; ve městech – městský autobus, taxík

Ubytování: couchsurfing, hostel

Specialitky: holka na veřejnosti šátek na hlavě, dlouhé rukávy a nohávy, v mešitách chador (hábit od hlavy až k patě), toman nebo rial (to si zaslouží zvláštní kapitolu)

Co jsme se zvládli naučit ve Farsi: Salam (ahoj), chand toman? (kolik to stojí), počítat do 10 (a taky čísla i v psané formě, na což jsme obzvlášť pyšní), utubus terminal (bus terminal), meydan (náměstí)

Přepočet 20 000Rialů = 1Euro