Khor Virap

V neděli jsme výletovali do Khor Virapu:

The Khor Virap (meaning «deep dungeon») monastery is one of the most popular tourist destinations in Armenia. It stands before the snowcapped flanks of Mount Ararat offering a spectacular view of the mountain, the national symbol of Armenia.

It is where Grigor Luisavorich (St. Gregory the Illuminator) was imprisoned for 13 years. To this day you can visit the underground chamber he was imprisoned.The large St. Astvatsatsin church at Khor Virap was built in the 17th century and is typical in design, but with a lack of virtually any decorative carving or elements. It is located in a fort like complex with a nice courtyard.

Výlet začal pro nás celkem typicky (jak by někdo řekl), protože jsme se trochu ztratili už v Jerevanu a nebyli jsme schopni úplně přesně určit, kterým směrem se máme vydat. Zjistili jsme, že rozhodně nestojíme někde na okraji města tak jsme začali stopovat (třeba nás aspoň někdo hodí za město). Zastavil nám chlápek (s nejlepším smíchem na světě) s kamarádem... Překvapením pro nás bylo, když jsem se ho zeptala kam mají namířeno a on řekl, že vlastně nikam, jeli jen po Jerevanu, ale když jsme řekli že jedem do Khor Virapu rozhodli se že si udělají s námi výlet - odvezli nás tam i zpět. Takhle se stopuje!!! :)) a navíc máme nového kamaráda

Tradiční arménské tance

Dostali jsme lístky od naší organizace na představení souboru, který tančí tradiční arménské tance. Odehrávalo se  to v Opeře, takže jsme kromě tance obdivovali i vnitřní prostory budovy, okolo které chodíme každou chvíli. Toto představení se prý odehrává každý měsíc i proto nás překvapilo kolik tam bylo lidí - včetně dětí a mladých lidí.

Ženy: dlouhé sukně až na zem, dlouhé copy, pomalé tempo, ladné pohyby, vzhledem trochu připomínaly princezny ze starých českých pohádek
Muži: vysoké boty, upnuté kalhoty, rychlé poskakování, případně pobíhání (často do kruhu)

Některé části na nás působily dost komicky. Představení trvalo 2hodiny bez přestávky, takže ke konci už jsme z toho byli celkem unavení. Ale zážitek to byl každopádně pěkný.

Nemocnice - zážitek, který hned tak někdo z ciziny nemá

Nejsme tu ani měsíc a už jsme zažili, co někdo nezažije za celé EVS - byla jsem v nemocnici. 

Byly to jen 3dny, ale stejně nuda!

Nebylo mi úplně dobře už nějakou dobu...nakonec jsem se rozhodla jít k doktorovi (i když se mi fakt nechtělo - kdo by chtěl jít k doktorovi, natož v cizině). Všichni říkali, že to bude asi jen z nachlazení - chyba - zánět močových cest + bakterie v žaludku (nebo něco takového). Nona z naší hostitelské org. šla s námi, což se nám hodilo, protože anglicky mluvícího člověka by tu člověk pohledal. Moje doktorka anglicky uměla, ale aby se k ní člověk dostal musel absolvovat asi 3hodiny čekání, řešení,... (prostě jako v Čechách). Skončila jsem tedy v nemocnici na 3dny. Byla to nemocnice pro děti a adolescenty, což bylo docela legrační, protože věkový průměr tam byl asi tak 7let + já :D


Příjemně nás překvapilo:
-     nemocnice byla zrekonstruovaná, tudíž tam byly celkem hezké pokoje
-     sestřičky byly hrozně příjemné (i když anglicky uměla jen jedna - skoro nejstarší, jinak arménsky a rusky)
-     měla jsem samostatný pokoj (teda vlastně ne úplně - viz. níže)
-      v pokoji se mnou mohl zůstat jeden člověk navíc (zdraví) - možná to bylo tím, že tam byly hlavně malé děti a tak tam s nimi mohli být maminky - a to zdarma. 
-   jedna sestra znala Karla Gotta :D

Spíše než překvapilo, nás šokovalo:
-   člověk tam nedostával jídlo - možná jen v téhle nemocnici, protože tam je ten druhý, který se o nemocného může starat, ale stejně nám to přišlo zvláštní

Už je to za námi, od pondělí jsem v pořádku a zdravá doma. Pořád čekáme na vyjádření pojišťovny jestli provedou platbu přímo nemocnici nebo jestli to  budu muset zaplatit a pak peníze dostanu zpět z pojištění - to bude ještě legrace.

Garni, Geghard

Dnes jsme se vydali na výlet do chrámu Garni a kláštera Geghard, které jsou přibližně 30km od Yerevanu. Vcelku jednoduše našli stanoviště mashrutek, kde nás jeden pán měl hned přečtené - ''Garni'' a ukázal nám na správnou mashrutku, který nás dopravila na místo. Došli jsme k chrámu Garni:

Chrám zasvěcený bohu slunce Heliovi byl postavený arménským králem Tiridatesem. Byl vybudován v 1. století. Zajímavostí je, že Římský chrám Garni byl pravděpodobně financován císařem Nerem. Střechu podpírá 24 sloupů. Na rozdíl od většiny řecko-římských chrámů byl použit jako stavební materiál čedič. S příchodem křesťanství byly téměř všechny pohanské chrámy v Arménii zbořeny a nahrazeny kostely. Římský chrám Garni zůstal zachován na přání sestry krále Trdata III a později sloužil jako letní sídlo královské rodiny.

Po prohlídce (a zaplacení vstupného - 250dram) jsme se měli v plánu přesunout do nedalekého (asi 10km) kláštera Geghard. Možnosti jet taxíkem jsme využít nechtěli raději jsme se vydali stopovat (veřejná doprava tam nejezdí). Zastavilo nám asi třetí auto (stopovat je tu fakt jednoduché) - milá rodinka s Mercedesem. Dovezli nás až na parkoviště před klášter, i když oni sami tam nejeli a silnice tam končila. Geghard byl pro nás jednoznačně hezčí než Garni (a navíc bez vstupu).

Klášter Geghard leží v krásném údolí Azat, v blízkosti divoké soutěsky Ayrivank. Klášter byl založen ve 4. století našeho letopočtu Řehořem Osvítitelem jako jeskynní klášter. Během dalších staletí zde bylo vybudováno velké množství jeskynních kostelů a hrobek, které jsou ukázkou arménské středověké kultury. Jméno kláštera Geghard znamená v překladu kopí nebo trn. Klášter Geghard je od roku 2000 zapsán společně s údolím Azat na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Zpátky do Yerevanu jsme se dostali jednoduše (stop, vzalo nás první auto, které nebylo plné - pán z Yerevanu a slečna z Moskvy v Suzuki).

Celkově na obou místech bylo překvapivě moc lidí (asi tím, že je neděle) a my jsme měli překvapivé štěstí na dobrá auta, takže jsme se nemuseli krčit v autě bez zadních sedaček, v kufru a podobně.

http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Garni%2CGeghard-16.10./

První týden, první postřehy a zážitky

První dny jsou ve znamení únavy z cesty, chození po městě, seznamování se s lidmi, organizací, prací,...

MĚSTO
Centrum města je celkem hezké - všude nové budovy, které byly postaveny po zemětřesení. Je relativně malé takže se dá přejít v pohodě pěšky (asi tak jako v Praze, spíš menší). Většina budov a jiných staveb v centru je postavena celkem vkusně (není to ultra-moderní jako mrakodrapy nebo tak něco).
Okolí jsou paneláky nebo domy - prostě sídliště jako v každém jiném velkém městě.

DOPRAVA
Všude přítomný chaos: troubící auta, motající se mashrutky, auta jezdící někdy na červenou, lidi přebíhající silnici i v místech, kde by to neYerevance ani nenapadlo (např. 3 pruhy oběma směry přes den milion aut a totální chaos, nemůžu se nezmínit o tom, že je tam i podchod, kterých chodíme my....je to sice zdržení asi o 10vteřin...). Je zcela běžné, že auto z pravého pruhu odbočuje doleva a naopak, na většině světelných křižovatek je dokonce dovoleno zatočit až do protisměru a kde není tam to lidé stejně dělaji.
''Jet, co nejrychleji. Každých pár sekund přejet z pruhu do pruhu. Troubit, co to jde.'' To je mantra místních, když sedají za volant.
Mashrutky: dodávko-minibusíky, kam se vejde tak 12 lidí na sezení + nespočetně na stání. Cena za jednu cestu - nezáleží na tom jak dlouhou - je 100dramů, což je v přepočtu asi 5Kč. Mírná nervozita nastává ve chvíli, kdy má člověk vystupovat, protože musí rozeznat místo a ještě řidiče oslnit kouzelných slovním spojením pro zastavení ([kangarůn k-pahek]....jednou stejně řeknu Kangaroo párek :)).

BYDLENÍ

Bydlíme v šesti, což není samo o sobě problém, prtž pokoje jsou celkem prostorné (3pokoje+obývák+kuchyň), problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se někdo rozhodne jít sprchovat (výhoda sprchového koutu a záchodu v jedné místnosti).

ARMÉNŠTINA
Docela pěkně znějící, ale složitý jazyk. První problém nastal okamžitě - písmena jsou směs jakýchsi obrázků, které nedokážeme přesně od sebe rozeznat. Pomalu se učíme nová slova, spojení, čísla, písmenka, chodíme na lekce arménštiny....snad se naše znalosti rychle budou zlepšovat. Výhodu tu ovšem jako Češi máme, protože většina lidí mluví i rusky. Komunikujeme tedy rusko-arménsko-anglicko-česky-nohama a rukama.

VÍKEND
V neděli jsme vyrazili na výlet do nedalekého Ashtaraku, odkud jsme se vydali ke dvěma klášterům - Hovhannavank a Saghmosavank. Mezi nimi měl být trek krásným údolím, což sice nakonec pravda byla (po dobrodružné procházce okolo řeky jsme našli správnou cestu), ale cesta z údolí ke klášteru chyběla - vrátili jsme se tedy stejnou cestou. Zjistili jsme překvapivou věc, že na rozdíl od žen Lonely Planet nemá vždycky pravdu. Po dobrodružném dni jsme si ještě užili dobrodružnou cestu domů. Příjemně nás překvapilo, jak je lehké tu stopovat :)
Fotky z výletu: http://armenie-evs.rajce.idnes.cz/Hovhannavank_and_Saghmosavank_monastery/

Něco na úvod

Proč jsme vůbec tady?

Rozhodli jsme se jet na EVS, což je super možnost jak žít nějaký čas v jiné zemi, poznat nové lidi, načerpat nové zkušenosti a cestovat za relativně malé výdaje.

Evropská dobrovolný služba (European Voluntary Service - EVS) je projekt EU, který umožňuje zájemci, aby po určitou dobu, nejčastěji 6 až 12 měsíců, pracoval jako dobrovolník v cizí zemi.

Náš projekt je Zatik Orphanage house: http://www.huj.am/evs/evs8.html 

A proč zrovna Arménie?

Nikdy jsme tu nebyli. Je to daleko od domova. Kultura, lidi,...všechno je jiné.