Vážení čtenáři konečně jsem se dostal od uklízení, vaření, pečení, praní a samozřejmě žehlení k tomu, abych Vás potěšil a napsal konečně brilantní článek.
Nejdůležitější zprávou je, že jsem si koupil nový svetr (už asi před měsícem), Katka sice taky, ale tu už není tak podstatné.
Zpátky k výletu : Tento víkend za slunečného počasí jsme vyrazili vstříc druhému největšímu městu Arménie - Gyumri. Předešlé zvěsti o tomto městě nebyli příliš přívětivé (město v troskách po ničivém zěmětřesení z roku 1926 a poté znovu v roce 1988 - v epicentru města Spitak síly 7,2 stupňů Richterovy stupnice).
Cesta: Poprvé od našeho pobytu jsme vyrazili na "hlavní autobusové nádraží", které je velké asi tak jako parkoviště před panelákem plné mašrutkek a tak zhruba dva autobusy. Dokonce v budově fungují i dvě autobusové společnosti provozující linky do Turecka. Cesta po hodinovém čekání a vyjednání soukromé mašrutky (bylo nás 15) proběhla v rámci možností arménských silnic hladce.
Příjezd: Gyumri nás velmi mile překvapilo alespoň co se centra města týče. O rozbořených domech nelze mluvit (zde však musím podotknout, že pozůstatky zemětřesení jsou cítit na okrajích města). První náš program byla výstava fotografií (EVS očima dobrovolníků), která nás trochu zklamala svou velikostí. Následoval oběd a poprvé pizza (v arménském stylu takže žádná Itálie se nekonala). Poté jsme dostali rozchod, který jsme využili k ubytování u našich milých hostitelů (Adam, Kasper a super-extra Andresz).
Večer následoval krátký seminář a podruhé pizza tentokrát v opravdu špatném podání (přišla mi jak konzumovat polévku - kořenili asi podravkou). Párty která následovala pro nás nebyla zrovna nejpovedenější, ale vylepšili jsme ji přesunem k našim hostitelům spolu s dalšími 10 lidmi a nákupem vodky. Zbytek večere proběhl v rytmu rozhovorů piva a vodky. Bohužel jsem byl společensky unaven a líný na to si vyndavat spacák takže jsem spal pod neuvěřitelně kousavou dekou.
Druhý den: Ráno, jak malované, venku slunce svítí, naši hostitelé v dobré náladě aspoň co se Kaspera a Andresze (Polák s duší Latinské Ameriky) týče. Naše nálada rapidně vzrůstala s postupující snídaní, která se skládala nejprve z čaje, ale pak z ohnivé vody. Koupili jsme o láhev více a přece ji nenecháme chudinku samotnou (podotýkám byl to Andrezse nápad). Proběhla také potřetí pizza, ze včerejšího večera.
Po vydatné snídani jsme se odhodlali na obhlídku města, která byla velmi příjemná. Následovalo nechutné práškové cappuccino, které mělo s cappuccinem společný jen název na menu. A únavná 2 hodinová cesta do Jerevanu - domu.
P.S. viděli jsme dvě úžasné děti na svatbě (že by budoucí novomanželé????)
